Máte rádi opravdu dobré klobásky a uzené? Potrpíte si na bio maso? Zajeďte do Kařezu…
Když si potřebujete ujasnit další směřování svého života, vyčistit si hlavu nebo poznat nové přátele, jděte do Santiaga de Compostela. Já vyrazil 15.8.2024 z Poděbrad a cesta mi zabrala něco málo přes 3 měsíce -18.11.2024 už jsem si mohl udělat ikonickou fotku před katedrálou v Santiagu. Podrobnosti najdete na blogu Tvoje šance, který píšu jako inspiraci pro další poutníky.
Zažil jsem během cesty úžasné věci a moc vám přeji, abyste je zažili také. Stačí zabalit baťoh a vyrazit. Ať už si vyberete kteroukoli z tras po Španělsku, nebo půjdete už z legendárního francouzského Le Puy de Velay, bude to životní zkušenost, o které budete vyprávět vnoučatům.
Tenhle citát od Paola Coelha mě provázel celou cestu. Viděl jsem naživo, že lze putovat opravdu i skoro bez peněz. Jsou ubytování “donativo”, kde každý dá co může. Když zrovna nemá, tak nedá, ale sprchu a postel dostane. Šli takhle staří i mladí po škole.
Mě to trvalo 40 let, než jsme vyrazil. Nečekejte tak dlouho, nemusíte se své vysněné pouti dožít. Člověk prý na konci života lituje mnohem víc toho, co neudělal, než toho, co udělal. Tak abyste nelitovali.
Překvapilo mě, kolik “místních” lidí chtělo camino jít nebo slyšelo že ho nějaký známí šel. Bylo to stejné v Čechách, Německu, Švýcarsku, ve Francii i Španělsku. Proč tedy nevyšli, když si mysleli, jaký je to úžasný zážitek?
Možná jim chyběl ten poslední impuls, správný šťouch. Proto svoje zážitky shrnuji na blogu. I když psát o nich je mnohem těžší než jít těch tři tisíce kilometrů . Až na kraj světa do Muxie a Cape Finisterre to je ještě o kousek dál.
Tohle bylo velké téma, o kterém jsme s ostatními poutníky často mluvil. Většinou jdete v podstatě odpojeni od sociálních sítí, internetu a hluku světa. Po nějakém týdnu se vaše tělo přizpůsobí novému rytmu a začnete si všímat spousty krásných maličkostí, které vám Cesta dává do cesty.
Jak často se třeba doma díváte na oblohu? Během putování ji pozorujete často. Pěšky se dostanete na místa, kam auta nemohou. Vidíte skryté pláže. Eukalyptové lesy. Města i městečka obdivujete z vyhlídek, o kterých ví jen místní znalci, kteří pro vás vyznačili cestu.
To vše vám pomáhá najít rovnováhu pro váš další život.
Abyste udělali správná rozhodnutí beze strachu a v klidu. Spousta poutníků byla v “civilu” lékaři, manažeři, ředitelé, dělali náročná povolání. Na Camino vyšli pro jeho duchovní přínos, pro klid a vděčnost, které během putování pociťujete.
Není o jen fyzická cesta, ale i životní cesta. Když si v životě vyberete nějakou cestu, vybíráte tím i způsob řešení překážek, které na ní vidíte. Protože co leží na cestě, je zároveň její součástí.
Doufám, že se na Cestě spolu potkáme.